|
Smalt (email,émail,smaltum,enamel,schmelzen) Emailérství je staré řemeslo známé už v posledních stoletích před Kristem. Smalt jako takový, je ve své podstatě sklovina natavovaná většinou na kovový podklad. Vypalovací teplota se pohybuje od 700 do 900°C. Smalt má mnoho předností - nejvíce je oceňována jeho tvrdost (5.5 stupně M.stupnice), lesk, stálobarevnost a krása. Životnost smaltu je proti jiným povrchovým úpravám nesrovnatelná. Průmyslový smalt je známý z mnoha užitných věcí od nádobí, sporáků až po uliční cedule. Je natavený na oceli. Přídržnost na pečlivě očištěném kovu zajišťuje vrstva vypáleného základního smaltu. Teprve na tuto vrstvu se natavují další barevné smalty. Umělecký smalt je známý v klenotnictví, zlatnictví,šperkařství... Je natavován na ušlechtilé kovy (mědi, tombaky, stříbro, zlato), někdy využívá jako podklad průmyslový smalt. Oproti průmyslovému smaltu má vyšší lesk a jasnější barvy ve větší škále. Škvorsmalt využívá oba druhy spolu s pasířstvím pro dokonalý výsledek.
Malý smaltéřský slovník ažůr (ajour) - smalt jehož podklad se odstraní, vzniká tak plocha podobná sklu bombírování - vydutí, tak klasické pro smaltované cedule champlevé - jamkový a rýhový smalt. Smalt je v prohlubeninách vytvořených rydlem,dlátem nebo litím cloisonné - buňkový smalt. Smalt je v přihrádkách sestavených z kovových proužků nebo drátu grunt - základní smalt zaručující přídržnost ostatních barevných smaltů limožský smalt - ruční malba jemně mletým smaltem muflová pec - pec s vytápěným prostorem odděleným od topných spirál opakní smalt (opaque) - neprůhledný, krycí smalt transparetní smalt - smalt průsvitný či dokonce průhledný sítotisk - tisk cedule smaltovými barvami přes síto zhotovené většínou fotocestou smaltový obtisk - tisk smaltovou barvou na papíře, výsledný obtisk se přenese na smaltový výrobek a vypálí šablonování - stříkání, nebo kartáčování nevypálené vrstvy smaltu přes různými způsoby vytvořené šablony
Něco málo z historie Zkouškou na rozpálené mědi se nejdříve zjistilo, které druhy skla se stejnoměrně taví. Vybrané druhy v okamžiku, kdy se počaly tavit, byly vhozeny do měděné nádoby s vodou, aby se náhlým ochlazením rozdrobily. Pak se dodatečně kladivem rozmělnily a připravený prášek, podle jednotlivých barev, uložen v mušlích. Přihrádky, určené k emailování, naplnil emailér vrchovatě pomocí seříznutého brku nebo malé lžičky vodou navlhčeným práškem určité barvy (suchý prášek by po roztavení vytvořil porézní povrch) a na železné plotně, pod železným příkrovem s otvory na venek užšími (aby nevnikal příliš popel dovnitř na email), zcela obložil velkými kusy žhavého uhlí. Stálým přívodem vzduchu byla zvyšována teplota, až se otvory železné přikrývky rozžhavily do běla. Potom, po půlhodině, bylo uhlí odstraněno, a když otvory železa zčernaly, email byl očištěn, přihrádky znovu doplněny práškem a celý postup tavení byl opakován; při prvém tavení se totiž obvykle vytvoří ve střední části emailového pole proláklina, charakteristická pro email s drátěnou obrubou, při jehož výrobě se často spokojovali jen s jedním tavením. Posléze byla povrchová plocha zarovnána do úrovně přihrádek a různými prostředky vyleštěna. Jan Filip: Umělecké řemeslo v pravěku Navštivte Muzeum smaltu a smaltovaného nádobí v Netvořicích, kde jsou k vidění unikátní historické exponáty starého smaltovaného nádobí, smaltované cedule a další smaltované věcičky. |
